Desky - Vlasta Redl a KDJ - Dopisy z květin

Vlasta Redl překvapil novým, více než pět let očekávaným albem Dopisy z květin. Spíše než o typické Redlovo dílko se jedná o desku v pravém smyslu slova kapelovou. Muzikanti Redlovy "Skupiny, která se jmenuje Každý den jinak" dostali nečekaně velký prostor jak autorský, tak pěvecký. Vznikl sevřený, propracovaný útvar, který víc než co jiného připomíná někdejší Redlovo fungování v legendárním folk-rockovém AG Fleku. Písničkář má pro svoje rozhodnutí jednoduché vysvětlení.

Proč jste se rozhodl dát takový prostor kapele? Nevěřím, že byste nenashromáždil dost vlastních nápadů.

Zkrátka mě hrozně baví, když si můžu jenom tak zahrát a nemusím zpívat. Každý, kdo mě zná doopravdy dobře, ví, že jsem daleko lepší dvojka než jednička. Podle mě je nejlepší záležitost, kterou jsem kdy dělal, deska Zuzky Homolové.

Cítíte se tedy lépe jako řadový muzikant než jako sólista?

Dá se to tak říct. Tohle si opravdu užívám, bavilo mě pracovat na písních, které donesli do kapely ostatní. Navíc, když je člověk neustále vepředu, je to poněkud stresující. Všechno, co se nepovede, padne na jeho hlavu. Když je vepředu někdo jiný, je to pro mě mnohem veselejší.

Na pražském koncertním křtu alba bylo přesto několik hluchých míst mezi písněmi, s poněkud nataženým povídáním na úkor spádu koncertu a samotné muziky.

Za to se vážně omlouvám. Je fakt, že posledních čtyři pět týdnů už jsem nespal, šňůra navíc teprve začíná, tak věřím, že si koncert ještě trochu sedne. Vím, že jsem to na dvou místech zakecal, mrzí mě to, vyčítám si to, ale když nic horšího... (smích)

Na druhé straně, ono "zakecání" přineslo několik vtipných momentů...

To je strašně vratká situace. Lidé se culí, baví se, ale když se to pak přetáhne, může to vyznít trapně. Člověk musí včas zabrzdit, musí být soudný. Asi proto, že jsem dlouho neviděl rozesmáté tváře na koncertech, ale byl zavřený někde ve studiu, tak mi to ulítlo. Ale myslím, že do konce šňůry už se mi to nestane.

V době křtu bylo vlastně CD ještě ve výrobě, a tak jste křtili "oficiální výpalek", takovou vtipně pojatou sběratelskou raritu, která pak byla na každém koncertě šňůry vydražena. V Praze se cena vyšplhala na tři tisíce korun. Jak vysoko byli fanoušci ochotni licitovat jinde?

V Rantířově jeden kluk přebil všechno a koupil desku za pět tisíc. A to už jsem si vážně zakrýval oči, to bylo moc. Ale je fakt, že jsme těch "originálních pirátských kopií" nechali vyrobit jen pár, takže to třeba vážně nějakou sběratelskou hodnotu mít bude.

Nové skladby inklinují spíše ke složitější, rozmáchlejší stavbě aranží, místy evokují až art rockové výboje 70. let.

My jsme tuhle hudbu vždy poslouchali. Já mám rád skupiny jako Genesis nebo Yes, které dělaly hudbu náročnější, nebály se delších celků. Což se na téhle kapelové desce muselo projevit, už proto, že máme větší arzenál zvukových možností. A velmi mě těší, že si i k téhle složitější muzice nachází cestu poměrně široké publikum. Protože pro třicet lidí by se to dělat nedalo.

Přemýšlíte tedy o ekonomické stránce muziky? Jak udělat singl, jak podpořit prodejnost alba?

Já jsem vždy byl loajální ke svým vydavatelům a vím, že nastává okamžik, kdy moje práce končí a začíná ta jejich. A pokud je z jejich strany požadavek nějak nakrmit éter, tak se prostě udělá singl. Když je třeba dát nějaké rozhovory, tak je dávám, i když se přiznám, že tohle mě na muzice nebaví zrovna nejvíc. (smích) Říkáme tomu "povinné cviky".

Ale protože album točíme třeba roky a studiové "hračky", na kterých se vyrábějí a zachycují zvuky, stojí krvavé peníze, tak za sebou musíme mít silného vydavatele, který album dokáže prodat. Já na to pak nemusím myslet, protože vím, že na to myslí jiní. Je možné, že za pár let už se bude muzika šířit jenom po internetu. Já se na to docela těším, ale zatím tak daleko nejsme.

Proč vůbec trvalo nahrávání nového alba tak dlouho?

Ono se to zdá dlouho, ale já dělal během těch let několik věcí najednou. Točil i skládal. A i když jsem si dal roční koncertní pauzu, tak jsem zase víc seděl ve studiu u těch mašin.

Budeme třeba dělat se Slávkem Janouškem a se Samsonem Lenkem další společnou desku, která je před dokončením. Za těch pět let se mi nastřádala spousta materiálu, takže další alba by měla vycházet v poněkud těsnějším sledu.

zpět