Na stanici Sever
Na antarktickém pobřeží
Když se láme leden
Dá se celkem dobře žít
Je sotva mínus sedm
I tučňáci jsou zpocení
A Josef chladí vodku
Na vypnutém topení
On a Ivan už tři týdny slaví
Krásný letní den
To podle zdejších zvyků
Se bez pleskačky nesmí ven
Ani slunce nezapadá
Jen se vlní v křivkách houpacích
A tak nepoznáš kdy vstávat
A kdy je vlastně po práci
A i když práce pro ně začíná
Sotva vyjdou ze dveří
Provádějí výzkum
Ale dávno už nic neměří
Jen sledují jak vítr píská
Ten přímý přenos ligový
A broukají si píseň
Co jen stěží
Zlidoví
Škoda že tu nejsme sami
Obklopeni pouze krami
Mlha vlny výprav halí
Jež se jako příboj valí
Škoda že tu nejsme sami
Jen s tuleni a velrybami
Ty lodě v dáli
Kéž by se tak rázem staly
Fatamorgánami
Oni milovali oba
Krásnou dívku
Nevinnou
Ale ona pro ně
Neztratila ani slzu
Jedinou
Její srdce totiž zaklel černokněžník
Na sta let
Vzal její slzy na kraj světa
A proměnil je v mráz a led
A tak teď jejich prapor
Hrdě tu nad střechami chatek ční
A nikdo nenapíše nikam
Jak jsou všichni stateční
Jen když centrála se dusí
To někdy strach i mívají
Sesednou se kolem
A potichu si zpívají
Škoda že tu nejsme sami
Obklopeni pouze krami
Mlha vlny výprav halí
Jež se jako příboj valí
Škoda že tu nejsme sami
Jen s tuleni a velrybami
Všechny ty lodě v dáli
Kéž by se tak rázem staly
Fatamorgánami
Na stanici Sever
Ivan s Pepou drží stráž
Občas vzpomenou si na domov
Kde je stále dráž a dráž
S úsměvem nesou ten svůj úděl
A trpělivě čekají
Až vyprší ta kletba
A její slzy
Roztají
Až vyprší ta kletba
A ty hory kolem roztají