Neslyšel, ale na deskách Pink Floyd jsme vyrůstali, tak mě to zas až tolik nešokuje, i když to srovnání je věru hodně odvážné.
Bylo by vlastně divné, kdyby se to na naší muzice vůbec nikde nepodepsalo. Pink Floyd vnesli do rockové kompozice dosud neslýchané konstrukční prvky, tempa a barvy, a jako prvním se jim podařilo (naprosto funkčním způsobem) použít jako stavebního materiálu i nehudební zvuky (např. geniálně zrytmizovaný dávkovač hnojiva v sedmiosminové Money)), čímž položili základy zcela nové hudební architektury, ke které se nedalo nevzhlížet s obdivem.
Samotný Dave Gilmour ovlivnil svým stylem hry statisíců kytaristů, kteří se snažili napodobovat jeho feeling a hlavně vzletný, éterický zvuk jeho kytary. Nemůžu říct, že bych někdy toužil být jedním z nich, ale kdybych tak někomu připadal, asi bych to - navzdory chorobnému sklonu být za každou cenu originální - nebral jako příliš velkou hanbu.
Autorsky mi sice ze všech PF byl vždycky nejbližší Roger Waters, logicky, ale je otázka, jak by asi zněly jeho klenoty Wish You Were Here nebo Shine On You Crazy Diamond, kdyby se aranžmá jejich kytar (a kláves !) nechopily Múzami políbené prsty Davida Gilmoura a Ricka Wrighta. (Předpokládám, že mnozí by možná ani nepoznali, že jde o tytéž skladby.))
Postupem času si čím dál víc uvědomuju, jak nešťastné je muset ve studiu přesně dodržovat hranici, kde už aranžmá přestává být pouhou úpravou a začíná zasahovat do struktury skladby (např. velkolepá Ravelova orchestrální instrumentace původně klavírní Musorgského svity Obrázky z výstavy !) Na rozdíl od většiny muzikantů, včetně PF, mám velkou výhodu, že jsem na většině desek autorem, textařem, aranžérem, kytaristou, klávesistou, a mnohde i basistou a bubeníkem v jedné osobě, a tak si můžu dovolit tenhle vzácný luxus svobody a překračovat pravomoci toho či onoho řemesla (bez obav ze soudního sporu)).
K té poslední otázce - na jaře jsme se s klukama z kapely zavřeli v jednom studiu v Bratislavě a nahráli tam živě nějaké nápady a poznámky, které jsem rozdělal doma na samplerech. Odvezl jsem si to všechno domů a chci to nějak inteligentně pospojovat do větších celků, nejspíš i s pomocí "nehudebních" zvuků a ruchů, (kterých mám z dob svého "zvukolovectví" nahraných snad stovky hodin). Možná, že se mi z toho podaří smontovat nějakou zajímavou koláž, doufám... Materiál je slibný, ale nebude to práce na pár týdnů. Nějak se mi jen v poslední době doma nedaří najít potřebný klid, tak asi budu muset zase zdrhnout někam do lesů, kde není žádný signál, internet ani televize, a pokusit se aspoň na chvíli zapomenout na to, co se děje kolem.
Takže trpělivost, prosím. A díky.
Jak pravil John Lennon - všechno nakonec dobře dopadne. Pokud něco nedopadlo dobře, znamená to, že to ještě nebyl konec.