To je samozřejmě omyl, Netrpělivče, člověk musí dělat hlavně to, co musí, co z něj už chce ven, nějakými úvahami o tom, kdy je co výhodnější, se nesmí nechat zdržovat, nechce-li dopadnout jako ženy, které se rozhodly, že na děti je ještě času dost.
Píšu na toto téma takový obsáhlejší traktát, mám toho zatím asi tak 18 stránek, tak to nechme na jindy, ale jen pro informaci a bez ladu a skladu vybírám :
Publikum se udrží tím snáze, čím méně se ten úspěšný model mění, ty skutečně slavné kapely hrají desítky let stále dokola to samé. (Ale z toho si příklad neberu.)) Tenhle rok se hrálo fakt hodně, ani v létě nebylo žádné volno a všechen čas mezi hraním padl na novou knížku, tak z toho celkem logicky plyne, že na to, abychom překopali repertoár, nebylo ani pomyšlení. Týden před poslední šňůrou, kdy už byla knížka venku, jsme vskutku chtěli zkoušet a dodělat nějaké nové věci, ale nakonec do toho klukům naskočilo nějaké hraní a rodinné povinnosti, tak jsem to taky zabalil a odletěl si užít svých - letos prvních - sedm volných dní do teplých krajin.
Nicméně od ledna do března chci točit, v podstatě už jsem začal, hlavně to, co se mi honí hlavou v poslední době... Mám na různých příručních zvukových záznamnících hromadu fakt zajímavých poznámek, jen toho, co mě napadlo letos, by bylo na dvojalbum, pokusím se dostat něco z toho do nějaké poslouchatelné podoby, abych to mohl rozeslat klukům.
...
Jsem navzdory svému (mnohdy jen zdánlivému) fanfarónství velmi konzervativní, jezdím v dvacet let starém autě, protože je výjimečně povedené a bezporuchové, miluju originalitu, proto mě nezajímá móda, v oblékání ani v muzice, protože je stádní a - zdánlivě stejně paradoxně - protože jsem veskrze svobodomyslný ctím všechny obecně prospěšné zákony, protože mi došlo, že opravdová svoboda začíná až tam, kam vkročil přísný zákon. Kdyby všichni nejezdili vpravo, nešlo by jet vůbec nikam, cesty by ucpaly bouračky a vraky. Až teprve zákon, který dodržují všichni, mně dává svobodu volby jestli pojedu do Ostravy nebo do Paříže.
Z toho plyne, že aby člověk osvobodil svoji mysl, musí pro sebe objevit a pochopit aspoň ty základní (nejužitečnější) zákony života, což ale v dnešní mediálně debilizující době není vůbec snadné, spíš skoro nemožné, protože média nás odvádějí od všeho, co by pro náš svobodný život mohlo být užitečné a systematicky zahlcují naši II. signální soustavu důmyslně matoucími balasty, jejichž společným skrytým znakem je snaha přesvědčit nás, že vše je relativní a žádné absolutní hodnoty neexistují, v životě ani v umění. Jsme tak zpitomělí, že tomu věříme.
Ale je to lež jako věž.
...
Z těchto důvodů necítím potřebu chrlit každou chvíli "něco nového", nechci předstírat, že jsem zase něco vytvořil (i když bych to asi - z pohledu řemesla a know-how - dnes už nejspíš uměl) chci udělat něco, co ještě nikdo nikdy nikdy neslyšel ! Ani já. :-) Nezajímá mě tenhle podělaný showbusiness a jeho kvantitativní normy. Každý byznys se ve skutečnosti všemu opravdu novému urputně brání ! (Chce po nás jen další a další dle módního střihu přešité a namašlené variace na pořád to samé.)
...
Tahle doba, kdy nikdo netuší fatální dosah všech změn, které naše civilizace prožívá, si na svého Umělce, který to srozumitelně pojmenuje, ještě chvíli počká. A mně se na stará kolena mýlit nechce, tak se taky do ničeho zásadního nepustím. I to, co chci zkraje roku vyvrhnout, budou jen hravé hudební konstrukce, "prolézačky pro dospělé děti", nejspíš tam ani nebudou žádné texty (to zas bude pozdvižení, jak už to není co to bývalo)))...
...
Netlačte mi, prosím, na pilu, já vím co chci a ještě o něco líp vím, co určitě nechci. Hlavně se mě nesnažte popohánět a vymýšlet nějaké lidové hlasování o tom, co mám dělat, abych se zbytečně neoprudil a nezačal tu muziku doopravdy sypat jako na běžícím pásu, dvě-tři desky za rok, a proč ne víc ? Když už se to kopyto jednou vytvoří, aby sedělo na každou nohu...
Já si svoje desky doma v podstatě nepouštím, to už musí přijet nějaká fakt hodně vzácná návštěva, nejčastěji z ciziny (zcela mimo obraz, a musí se hodně vyptávat - cože to teda vlastně hraju za styl ?), abych sáhl do regálu s vlastní muzikou… ale je to nakonec nejrychlejší způsob, jak jim to vysvětlit. A tak se mi stává, když to po té dlouhé době znovu slyším, že v tom často nacházím všechen ten původní smysl (to nové !))) tak nový, jak jsem ho tam kdysi nechal.
Tvorba je prostě buď původní, a pak zůstává nová i po letech, anebo se jako původní jen tváří, a pak není nová nikdy.
Chápu vaši (a teď mám na mysli i Zdeňka a najmě Rockerra a další) touhu po novotách, i když ji nesdílím, přirozeností člověka je vytváření stálé citové vazby na opravdu podstatné osoby a předměty.
Ve skutečnosti vaše "neofilie" znamená, že jste citově trošku, ehm, vyšinutí :-), možná právě v důsledku masívní mediální propagandy, která nám prostřednictvím filmů, seriálů apod. odmalička nenápadně vnucuje návody, jak se máme chovat a co bychom měli v určité situaci cítit.
Skutečně svobodný člověk nepotřebuje každý rok nové auto, ani novou milenku či nového přítele a už vůbec ne novou rodinu. Nepotřebuje ani tolik "nové" muziky. (Mezi námi - ale pššt- ono té opravdu nové hudby stejně moc nepřibývá.))
Tak o tom, prosím, zkuste přemýšlet. Třeba ještě není pozdě.
:-)
a přinesu podepsat (ještě i s CD s AG Flekem, který dnes v nějakém zmatku zůstaly doma).
super kniha, vřele všem doporučuju...