Co víc si může člověk přát, než když ho slova autora dokáží dojmout i rozesmát.
Stačí načít první kapitolu..
..pak už si ale nelze odepřít tu další a další a ještě jednu..
Bylo téměř nad ránem a tak jsem usoudila, že si alespoň pár posledních stran toho potěšení, ponechám na noc příští.
Podobně jako u knihy “My Tři a Já“ (černá), jsem i u knížky “Kam na to chodím“, několikrát vyprskla smíchy, několikrát si musela zopakovat jeden a tentýž odstavec, vstřebat slůvko po slůvku a pokusit se uvěřit, že se mi to jen nezdá.
Znáte ten pocit, když dočtete, a pak snad i trochu majetnicky si přiložíte knížku na prsa a povzdechnete se slovy – náádhera, parááda, ještěé.. (ano, tak to vás v tomto případě čeká)
Chvála tobě Vlasto, Vlastimile, Vlastíku (jak chceš:)), protože Ty umíš své myšlenky i fantazii vpustit ven mezi nás, ať už s pomocí hudby nebo slova psaného, vlastním, leč krásným způsobem.
A za to Ti patří velký Dík!
(Až mě trochu mrzí, že se tak dobře čteš. Co mě však uklidňuje je, že těch písniček, na které můžeš leccos vyzradit, příhod a zážitků, je jistě tolik, že nás snad nenecháš dlouho čekat.)
Hezký den všem, Kamila
to KiX: Spočítala jsem všechny své ovečky a je to minimálně na ještě jeden “nadměrný“ balíček. Pevně věřím, že se s tím opět a s láskou popereš. Pošlu email.
K.