Na tomto albu se Redlovi s Pavlicou a jejich dvěma kapelám podařilo nenásilně spojit zdánlivě protikladné prvky tradiční (lidové) a moderní hudby ještě o pár let dřív, než se podobné fúze pod názvem worldmusic staly jedním z celosvětově módních trendů.Možná právě pro tento nedostatek vzorů, kterými by se mohli nechat ovlivnit, zní jejich deska i po dvaceti letech stejně originálně a svěže, jako by ji natočili dnes. 

Projekt získal řadu prestižních uměleckých ocenění (Album roku, Gramy 94) a byl velmi úspěšný i obchodně. Není zcela jasné, zda to byla náhoda či umělecký záměr, ale paradoxně "nejsoučasněji" znějí na albu písně často staré i několik století (Smrti, Žlutava, Vandrovali hudci), zatímco jako "ty pravé lidové" naopak nejvíc působí Redlovy (Husličky, Topol, Vrba) a Pavlicovy (Vlaštověnka) písničky vlastní.